Co je za úspěchem Servisbalu? Kdo stál a stojí v jeho čele? Jaké byly začátky a co se chystá do budoucna? Rozhovor s Ing. Horčičkou, majitelem společnosti Servisbal Obaly, který v originálním znění vyšel v časopisu Brands and Stories.
rozhovor_02

Kde se vzalo rozhodnutí podnikat a proč v obalech? Kudy vedla cesta k vybudování úspěšné a oceněné firmy, jakou Servisbal je?

„Na začátku byla vlastně nutnost, životní potřeba, dalo by se říct. Restituce ovlivnily osud papíren v Dobrušce, kde jsem pracoval. V krátké době jsem byl bez práce a co víc, bez služebního bytu. V ruce jsem držel soudní výpověď a moje manželka byla na mateřské. Jít se registrovat na pracovní úřad bylo to poslední, co bych chtěl. S manželkou, která je dnes společníkem firmy, jsme se vydali na cestu podnikání a začali téměř z ničeho. Podařilo se.“

Zní to jednoduše, ale… Ne každý, v té době začínající podnikatel, to zvládl. Kde je to tajemství? Třeba najdeme odpověď v době dávno před podnikáním. Proto se ptám: Jaký byl Ladislav Horčička jako malý kluk? Měl sny?

„No… to těžko takhle říct (usmívá se). Jako typické „panelákové dítě“ jsem měl, prostřednictvím svého dědečka, velmi pěkný vztah k přírodě. Ten se rozvíjel i tehdy, když jsme si s partou kamarádů s podobným názorem na společnost a politiku založili jakousi vlastní buňku skauta, který byl tehdy zakázaný. Jezdili jsme ven, kempovali a bylo fajn. Respekt a láska k přírodě je to, co mám celý život společné se svojí ženou. Mimo jiné, samozřejmě, dodává s úsměvem. Servisbal je také „zelený“. Respektujeme přírodu a ctíme zodpovědnost vůči ní. To považuji za velice důležité.“

rozhovor_03

Proto Rotobal? Projekt, který recykluje krabice a dává jim druhou i třetí šanci?

„Taky. Rotobal a myšlenka, že není potřeba krabice po použití vyhazovat, si našla své
zákazníky. Podstatou tohoto malého projektu je výkup použitých krabic ze skladů mnoha firem a jejich opakovaný prodej. Žijeme v době výroby a nákupů. Všude je potřeba něco balit. Tak proč ne do obalů, které už jednou posloužily a jsou pořád použitelné?“

To dává smysl. Ale myslím, že to nebude hlavní činnost Servisbalu. Tak co tedy dělá Servisbal Servisbalem?

„To je pravda. Rotobal je drobný projekt, který zafungoval. Fandím mu a mám ho rád. Servisbal je ovšem živ z výroby a prodeje obalů. Funkčních obalů, které mají nejen nápad. Musí taky leccos vydržet. Představte si, že balíte něco křehkého a drahého. Může to být světlo do auta nebo třeba části lokomotivy. A klidně sklenice nebo drahá optika. Každý výrobek, který se vydá na cestu za zákazníkem, musí být v bezpečí. Mnohdy je výzva vymyslet obal, který má specifický tvar a jsou na něj kladeny vysoké technické požadavky. Tím myslím odolnost vůči pádu, pevnost a přitom nízká hmotnost plus hromada dalších parametrů. Tohle nespraví krabice s vycpávkou. Tohle musí někdo velmi dobře vymyslet, navrhnout a vyrobit. A tohle my v Servisbalu umíme. Od A do Z. V naší nabídce najdete jak výrobu samotné kartonáže, tak fixačních materiálů. Samostatnou kapitolou je právě návrh a vývoj obalů na míru. Dokážeme vám k tomu spočítat náklady i úsporu oproti běžnému balení. Co bych rád zmínil, je i naše zhruba desetileté členství v PackSynergy AG. Pro zákazníky je to potvrzení spolehlivosti a kvality.“

Několikrát jste byli oceněni. Nejen za obaly.

„Podařilo se. Získali jsme například prestižní titul Worldstar for Packaging. Radost jsme měli také z ocenění v soutěži Firma roku, kterou pořádají Hospodářské noviny. Samozřejmě, že člověk pro zisk vavřínů nepracuje. Je to ale příjemné potvrzení, že děláme svoji práci dobře.“

Kdo jsou vaši zákazníci?

„Výrobní společnosti, to zejména. Například automobilky, strojní a elektro průmysl. V Čechách bohužel stále platí trend, že na balení se hodně šetří. Což se ale ve finále dost nevyplácí. Výrobky jsou čím dál dražší a citlivější. A pokud dojde při jejich přepravě k poškození, může to v krajních případech končit u soudu. Spory o tom, zda k poškození došlo špatným zabalením, nejsou výjimečné a je jich čím dál více.

Soudní spory? Napadá mě, že jste vlastně také jediným soudním znalcem v tomto oboru.
Umíte tedy posoudit, kdo je na vině, když ke sporu dojde?

„Ano. A když se to potom sečte kolem a kolem, výdaje za nekvalitní zabalení se mohou firmám docela zásadně nevyplatit. Tahle soudně znalecká disciplína mě baví stejně jako cokoliv okolo balení. Stalo se, že jsem jel do Asie posoudit nekvalitní balení strojírenských výrobků s velkým dopadem na image a kontrakt dodavatele. A v takových případech jde skutečně o vysoké částky peněz.“

Vypadá to, že od jednoho starého stroje jste ušli dlouhou cestu. Takže jste úspěšní a daří se. Co dál?

„Stagnovat nechceme. Firmě se daří a zaslouží si rozvoj. Máme tým spolehlivých lidí, kteří dobře pracují. Máme zákazníky, kteří nám věří, a přibývají další. Je to zodpovědnost, kterou neseme na svých bedrech. A protože inovace jsou naším pohonem, rozhodli jsme se k velké firemní změně. Investice do výrobních hal už proběhly. Teď je na řadě Technologické centrum v Dobrušce. Místo, kde se bude pracovat ve velkorysých moderních prostorách. Mým přáním je dát našim zaměstnancům takové prostředí, ve kterém bude radost pracovat. Zaslouží si to.“

rozhovor_04

Co myslíte, jaký jste šéf? Co jsou priority při řízení Servisbalu?

„Odpovím Vám citátem, který dodnes visí ve výrobě. Autorem je LeeIacocca.“ Všechny obchodní transakce se dají zredukovat na tři slova:lidé, zboží, zisk. První jsou lidé. Pokud nemáte dobrý tým, je vám to ostatní k ničemu „Já na lidech stavím všechno. A vracím jim jejich ochotu pracovat. Už dávno jsem pochopil, že to nejsou vyhozené peníze. Vím, že jsem mnohdy náročný a někdy nutím zaměstnance chápat rozhodnutí, jejichž smysl jim na první pohled nemusí být zřejmý. Ve výsledku se ale vždycky domluvíme a toho si cením. Zaměstnancům dáváme maximum informací o výsledcích firmy, o plánech a vizích. Kromě toho, že na takové informace mají jistě nárok, se tím důrazně eliminuje i prostor ke spekulacím a tlakům uvnitř firmy. Kdo něco podobného zažil, ví, jaká lavina to je a co může způsobit. Navíc já opravdu věřím tomu, že táhneme všichni za jeden provaz.

Jste rodinnou společností. Kdo, kromě Vás, je ve firmě k vidění?

„Mám velkou radost, že můj syn. Aktuálně nastoupil na pozici finančního ředitele. Po vysoké škole šel získávat zkušenosti jinam. To považuji za správné. Přinese nové myšlenky a bude mít patřičný odstup. S firmou je ale sžitý už mnoho let. Brigádničil o prázdninách a prošel si vším možným. Od zametání dvora přes výrobu až po práci ve skladu. Zaměstnanci ho znají a já věřím, že jeho působení v Servisbalu bude přínosné.“

img_budova_onas2

Plány jsou veliké. Nové centrum, stálé inovace a nové strategie. To jsou náročné cíle. Hlavně na realizaci a čas. Řekněte mi, prosím, jak relaxujete a kde pořád hledáte sílu?

„To Vám řeknu až na konci rozhovoru. Možná tomu neuvěříte. Faktem ale je, že já už jednou tu sílu ztratil. Nevyhnul se mně syndrom vyhoření a upřímně – nikomu bych něco podobného nepřál. Díky přátelům a rodině jsem si ještě stihl uvědomit, že je situace vážná. To, co se s člověkem děje, je skoro nepopsatelné. Nechtěl jsem chodit do práce, nechtěl jsem nic rozhodovat. Nebyl jsem to já. Více než rok jsem tu situaci řešil. Najal jsem si manažera a do práce jsem chodil třeba 2x týdně. Zbytek času jsem se prostě učil žít. Sportoval, trávil čas s rodinou. Jsem vděčný, že jsem to překonal a pochopil jsem, že chci zase do práce. Ale jinak. Musel jsem se změnit.“

Líbí se mi, že o tom mluvíte. Tohle je strašák mnoha manažerů. Když si to ale nepřipustí, může to být velký problém…

„Může. A proto je důležitý ventil. A já ho nacházím doma. Jestli jste čekala, že utrácím peníze za jachty, golf a podobné věci, není to tak. To by mi nedávalo smysl. Na začátku jsem říkal, že máme s manželkou společný vztah k přírodě. Takže když přijdu domů, vítají mě, kromě dětí a ženy, dva bernští salašníci a hospodářská zvířata. Mám farmu, a to je ten největší relax, jaký si vůbec dovedu představit. Právě bez těchto věcí bych nechtěl být. Nebyl bych to já.“